Diastáza v porodnici

Na každém kurzu Diastázy si nejdříve něco povíme o tom, co diastáza je, jak vzniká a co musíme udělat pro to, abychom ji zmenšili. Následně se vrháme na diagnostiku. A téměř na každém kurzu probíhá následující scénář:

"Víte, že máte diastázu? Dělali jste si diagnostiku nebo Vám ji někdo dělal?"

- "Mám dva centimetry, měřili mi to v porodnici."

V porodnici. Musím se zhluboka nadechnout a zhluboka vydechnout, protože velmi nerada kritizuji cizí práci. Ale prosím, k tomuto se musím vyjádřit:

Měření diastázy v porodnici, tedy v době jednoho až tří dnů po porodu, je ZBYTEČNÁ akce. Nevypovídá nic o tom, zda žena diastázu i nadále bude mít, a to bez ohledu na to, jestli ji aktuálně má nebo nemá. 

- Žena, které byla diastáza změřena (a mezi klientkami nejčastěji slýchám, že bylo naměřeno hrůzných 1-3 cm, což není ve skutečnosti až taková hrůza, zvlášť pár desítek hodin po porodu), nemusí do půl roku diastázu vůbec mít, aniž by cvičila.

- Žena, které diastáza naměřena nebyla, si může diastázu vycvičit nevhodným cvičením třeba hned v šestinedělí. 

Přesněji:

Diastáza břišních svalů je v těhotenství FYZIOLOGICKÁ. 

To mimo jiné znamená, že i těsně po porodu, je diastáza běžná, normální a není třeba ji hned řešit. A ano, dva nebo tři dny, to JE TĚSNĚ PO PORODU. Běžně ženy rodí i dva dny - dva dny přivádí dítě na svět a za další dva dny má mít rozestup, který se tvořil devět měsíců, zase stažený? A na promenádu v plavkách má být připravena kdy? Za týden? Nebo jí dáme dva? 

Uf. Teď jsem se rozvášnila. 

Proč?

Protože to vyšetření není samo o sobě zbytečné, ale je zbytečné v daném čase a na daném místě.  V době, kdy má novopečetěná matka odpočívat, v době, kdy není zavinuta ani děloha (té to trvá 6 až 10 týdnů), v době, kdy je břicho ještě opuchlé a oslabené. V době, kdy má ženina veškerá pozornost směřovat k dítěti, v čase, který má patřit jen jim dvoum.  

V téhle chvíli příjde informace o tom, že má žena diastázu, což je pro mnohé z nich cizí, nic neříkající termín. Který může znamenat všechno od pigmentové skvrny, až po rakovinu v terminálním stádiu. Žádné z mých klientek nikdo již nevysvětlil, o co doopravdy jde, jak vážná situace je, co by měla dělat nebo nedělat. Žádná nedostala informaci, že je to vlastně v dané chvíli normální stav. Dostaly buď leták s cviky (nevhodnými, dle mého názoru) nebo žádanku k rehabilitačnímu lékaři. 

A rozjařená mysli novopečetěné matky, plná pochybností, obav a strachů, pojď vymyslet nejděsivější scénář toho, co tato diagnóza může znamenat. 

Skvělé narušení začátku šestinedělí. 


Zpátky do mého kurzu: Provedeme diagnostiku znovu, s odstupem tří měsíců. A diastáza nikde.

"Ale v porodnici jsem měla 2 centimetry! Tak to nechápu!"

Jo. Ony dva centimetry těsně po porodu totiž nejsou mnoho. A tři měsíce s nimi udělají své. Ale to jim také nikdo v porodnici neřekl. Jen zasadit semínko strachu a hurá k dalšímu pacientovi. 

Na kurzu se naštěstí učíme i aktivaci středu těla, což je užitečné pro kohokoliv a tak účast ženy na kurzu není úplně zbytečná. Strach a pochybnosti, které ji provázaly tři měsíce po porodu, ty však zcela zbytečné byly. 

Takže kdy začít plašit?

Nestáhne-li se diastáza v průběhu šestinedělí, určitě je na zvážení, zda stahování nepodpořit specializovaným cvičením. Ale dva dny po porodu nemá diagnostika diastázy absolutně žádnou výpovědní hodnotu, ženu rozhodí a kazí jí nové krásné chvíle s dítětem. Zcela zbytečně. Dva dny po porodu bude diastáza prakticky stejná jako před porodem. Diastáza naopak může i po porodu vzniknout, nebo se prohloubit. A to právě nevhodným cvičením.

Co tedy dělat v šestinedělí?

Žena se může po porodu zavinovat šátkem, případně pásem. Může, pokud již techniku ovládá, aktivovat hluboký stabilizační systém bráničním dýcháním. Může pracovat na stabilizaci středu. 

Naopak je v této chvíli ještě poměrně zbytečné břicho podporovat kineziotapem, který svoji pružnost rychle ztrácí, jelikož se břicho stahuje poměrně dynamicky. A je zbytečné posilovat šikmé břišní svaly (což jsou nejobvyklejší doporučení na letáčcích z porodnic). Na ty přijde čas později.

Často je nejlepším lékem v šestinedělí klid a čas.

Milé ženy,

dejte tělu šanci. Dejte mu čas. Často nepotřebuje více, než to. Ano, sledujte své tělo. Zdá-li se vám v nepořádku směr, kterým se znovu nastavuje, svěřte se do rukou odborníků, zasloužíte si to. Pokud vás něco bolí, dopřejte si kvalitní péči. Ale neplašte předem a nestresujte se v nejkrásnějších chvílích svého života.

Drazí kolegové, fyzioterapeuté, trenéři, lékaři, porodní asistentky a duly,

nerušme ženy po porodu zbytečným a nic neříkajícím vyšetřením. Nechme jim letáček o tom, jak si (po šestinedělí) mohou diastázu samy otestovat. A nabídněte kontakt na odborníka, který jim později může nejen provést diagnózu, ale rovnou navrhnout i řešení, bude-li třeba. To určitě ocení více, než krabici s dudlíky a reklamou na umělé mléko. Dopřejte ženám po porodu klid. 

Neprovádějmě zbytečnou a zcela předčasnou diagnostiku.

Tělo po porodu se zpět do stavu před otěhotněním vrací i rok. Rozhodně ne tři měsíce, rozhodně ne šest týdnů. A rozhodně ne dva dny. 

Dejme ženám čas.