Dokonalá matka

Největší frustrace z mateřství nevzniká z obav, že bude naše dítě celý život nosit plínky, že se bude kojit ještě na maturitním večírku nebo z všeobecné a všeobjímající obavy, co z toho dítěte jednou bude. Ne. Největší frustrace z mateřství vzniká z představy, že moje vlastní selhání jako matky je zcela ojedinělé a všechny ostatní matky to zvládají mnohem lépe. Protože k sobě jako matky nejsme zcela upřímné. Uvedu na příkladu:

Potkáte se s maminkou dvouletého dítěte a ta poví historku o tom, jak jejich dvouletý miláček ráno vstal dříve, než oni, sám odešel z místnosti, sám udělal bobek, utřel se a přišel si říct, že došel papír. 

Vy si představíte svého dvouletého miláčka, který si včera nacpal kus makovce do obou nosních dírek a pak zmateně pobíhal po místnosti, protože nemohl dýchat. A je to tady. Je jasné, že něco děláte blbě. 

Ale bacha. To, co ta druhá mamina prezentuje, je okleštěná pravda. Není to úplně lež. Ale není to úplně celé. 

Tak v první řadě, miláček vstal dřív, než rodiče. Vstal v šest ráno, chvíli skákal otci po hlavě, potom matku tahal za vlasy, chvíli řval, aby z toho měli něco i sousedi a pak odešel sám na záchod. Ano, tam hodil sám bobek. Úplně sám se vydělal na koberec. A sám to utřel asi centimetrovým útržkem záchodového papíru. Takže se sám celý zapaplal až za ušima něčím, co rozhodně není cukrová vata. Protože to z toho papíru nešlo dolů, pomohl si zapřením o záchodovou mísu. A pak nohou. Vše, čeho se dotkne, zůstává - obdobně jako v báji o králi Midasovi - poznamenáno. Poznamenaná noha zvyšuje efektivitu práce, jelikož se miláček nemusí už ani ničeho dotýkat, stačí, když roztomile dupká kolem. A když je práce dokonána, pak skutečně přichází zpět k rodičům, aby jim oznámil, že došel papír. 

Kdyby tohle ta cizí mamina řekla, vzpomenete si na své vlastní dítě s buchtou v nose s láskou a vděčností. Frustrace by nebyla. Ale ona to neřekne, proto si musíte večer dát víno. 

A tak bych ráda apelovala na všechny matky: Buďme upřímné, nepřehánějme, buďme solidární!

P.S.: Ten příběh o hovně se u nás samozřejmě nestal. Já dnes vstala hodinu před dětmi, abych jim stihla připravit bezlaktózové a bezlepkové kakao, upéct bábovku s vůní horských strání a upletla velikonoční výzdobu z žíní jednorožců. Nic zvláštního. Tak jako každá průměrná matka.