Kozlová zahradníkem

V dětství jsem měla herbář, s rodiči jsme sbírali květiny a hledali, co je to zač a na co to je. Z herbáře mi zbyly desky a po květinách nezbylo nic. Třiatřicet let jsem strávila na sídlišti a tak se k dávnému nadšení vracím až teď, když jsme se konečně přestěhovali blíž přírodě. Pravda je taková, že o květinách toho moc nevím, o pěstování už vůbec nic. A tak musím začít od začátku, s pokorou a spoustou knih. 

Články v této sekci proto nebudou nijak objevné a pokud víte, co je to macerát, víte, které rostliny ocení dusíkaté hnojivo a které potřebují stín, které polostín a které slunná stanoviště...pak je zde zbytečné trávit svůj drahocenný čas. Mohlo by to urazit váš intelekt a sníži moji důstojnost. 

Pokud ale máte za to, že baby špenát je speciální odrůda špenátu, že neexistuje plevel, který by nešel vytrhnout (ano, pcháči, o tobě mluvím) a že ořech je dobrej jenom na ořechy; tak pak by vás mohly některé mé příspěvky zaujmout. A zároveň si můžete posílit sebevědomí. 

Dlužno říci, že moje lenivá povaha utužená léty vysedávání v brněnských čajovnách a kavárnách, dává přednost léčivkám a jedlým rostlinám vyskytujících se coby plevel. Tedy vyhledávám, přesněji, čekám, až se u nás objeví, rostliny, které rostou samy (ne, pcháči, nemluvím o tobě) a jsou užitečné. Recept na největší špagetovou dýni nebo nejlepší skleníkový záhon tedy nevlastním, ale určitě se ráda podělím o to, jak zužitkovat to, co už na zahradě prostě je - kokošku, fialku, pampelišku nebo třeba ten ořech.