Protože jsem to řekla! 

Nebo napsala. To je fuk. 

Proč píšu? 

Protože prostě proto. Tečka. A někdy vykřičník. Občas otazník. Středník nikdy. 

To jen, abyste na něj nečekali.

TADY JE TO TAKOVÁ FUN PAGE. Pokud hledáte články o cvičení, cykličnosti, kojení...tak úplně dole na stránce ZDE ;)

Žil byl kdysi kdesi jeden šikovný mladík. A ten mladík byl chytrý, hezký a hodný. A prděl. Hodně. Byl opravdu unikátní, pokud šlo o prdění. Už jako malé miminko si pšoukal a funěl tak, že se otřásala celá vesnice. Jak rostl, otřásal se okres. Pak celá země. No a nakonec, to už končil základní školu, o jeho prdění vysílaly...

Pravidla: Neustále sledujte měnící se pokyny. Nezapomeňte, že to, co platilo včera, dnes již platit nemusí. Nezapomeňte, že když to pokazíte, dostanete pokutu, zavřou vás nebo budete muset vracet kompenzační balíček i s úroky. V sázce je hodně.

Největší frustrace z mateřství nevzniká z obav, že bude naše dítě celý život nosit plínky, že se bude kojit ještě na maturitním večírku nebo z všeobecné a všeobjímající obavy, co z toho dítěte jednou bude. Ne. Největší frustrace z mateřství vzniká z představy, že moje vlastní selhání jako matky je zcela ojedinělé a všechny ostatní matky to zvládají...

Už se blížíme dvoutýdennímu výročí. Naštěstí se oteplilo, a tak zatímco jsme středu strávili s děckama v práci, tak včera jsme vyrazili opět do lesa. Pro všechny mravokárce: Moje práce, to je prázdná obří místnost plná houpaček. Pro děti ráj, pro podnikatele aktuálně peklo. Díky ročnímu zaplacenému parkování mohu parkovat v těsné blízkosti studia....

Dnes jsme v lese nebyli. Venku byla taková zima a vítr, že jsem měla strach, aby nás neodfoukl. A to jsme všichni docela těžítka. Takže jsme zůstali celý den doma a na domácí atmosféře se to podepsalo. Nervy tekly všem.

Vláda dnes vyhlásila prodloužení tohoto seriálu až do prvního dubna. Tedy, neřekla to přesně takhle, ale jeden z mnoha vedlejších produktů to je. Také spustila novou hru pro seniory: Uhádni hodinu! Kdo neuhádne pojde za a) hlady nebo za b) na koronavirus. Takže pokud jde o motivaci, lze ji hodnotit pěti lebkami se zkříženými hnáty z pěti. Pokud ale...

Dnešní aprílové počasí nikomu karanténu zrovna nezlepšilo. Všichni ti nasazení policisté, kteří měli hlídat, aby lidi zbytečně nejezdili do lesa a na chatičky, museli mít hodně práce. Jediný, kdo byl venku, jsme byli my. Víte jak byla odpoledne taková chumelenice, že by ani psa ven nevyhnal? Tak to jsme vyrazili. Couvnout nebylo kam, atmosféra doma...

Je to přesně týden, co jsme uvězněni. A protože vyhlídky nejsou nijak růžové, rozhodla jsem se, že dnešní zápis bude pozitivní. I kdybych se z toho měla zvencnout.

Sranda už byla. Nyní bych stoupající návštěvnost těchto stránek ráda využila pro dobrou věc. Jistě se všichni učíme žít s dezinfekcí a rouškami, ale stále jsme překvapeni z nejrůznějších míst, kde na nás coronavirus může číhat. Madla tankovacích pistolí, kliky u dveří, naše vlastní roušky.

Středa je den pracovní. Hodně času jsem strávila u počítače, což je dobře, protože moje nervy někam prostě odešly.

Zásadní informací k dnešnímu dni je, že máme doma ducha. Šla jsem kolem pracovny, dveře se samy(!) otevřely, nakouknu dovnitř, abych pozdravila muže. A on tam nebyl! Nevím, jestli na duchy platí karanténa taky. Ale co se tak blbě ptám. S mým štěstím je jasný, že platí. Jsme uvězněni v domě s duchem. Jakej horor tímhle tématem začíná....počkat,...

První pracovní den. První zrušená lekce. Nevadí, rozhodla jsem se, že budu pozitivní. K obědu jsme měli hamburger. Dva vegetariánské, dva s veganským sýrem, dva s kečupem, dva s majonézou. Kupodivu byli všichni spokojení. Můj muž blaženě prohlásil, že jestli budeme takhle obědvat každý den, tak konečně přibere. Mně napadlo totéž, ale takovou radost...

Jako trenérka mám vynucené prázdniny již od pátku, můj muž má home office od soboty. Jako lidé jinak v jednom běhu tak aktuálně zažíváme rodinnou pohodu, jakou by nám mohla závidět kdekterá italská domácnost.

Dcera po mně chtěla, abych jí vymyslela básničku o Hrochovi. Pak se zamyslela a změnila své přání na básničku o Hrošici. Takže tady je. Básnička o Hrochovi. A o Hrošici. I když ta tam vlastně není. Ale to je pointa, takže pšššt.

Cestování s malými dětmi je téma, které plní maminkovské weby, hororové scénáře i ordinace psychiatrů poměrně dlouho. I já jsem se již podělila o náš zážitek z cesty do Itálie s osmiměsíční dcerou. To jsem ještě netušila, jaká je pohoda cestovat s nemluvícím dítětem.