Básnička o Hrochovi

Dcera po mně chtěla, abych jí vymyslela básničku o Hrochovi. Pak se zamyslela a změnila své přání na básničku o Hrošici. Takže tady je. Básnička o Hrochovi. A o Hrošici. I když ta tam vlastně není. Ale to je pointa, takže pšššt.

Byl jeden starý Hroch,

co říkal denně Och!

Já bych chtěl mít Hrošici, 

co má oči zářící!

Och, och, och,

plakal starý Hroch.

Brečel starý Hroch,

kdybych jenom moh'

míti krásnou Hrošici, 

co má oči zářící!

Och, och, och, 

plakal starý Hroch.

A pak potkal Hroch,

tam, kde končí hloh,

krásné oči zářící, 

co patřily Slonici. 

Och, och, och, 

zvolal starý Hroch.

Hrošice či Slonice,

je to jedno velice, 

když je takhle ladná, 

a na slona i skladná.

Och, och, och, 

radoval se Hroch.

A tak tahle Slonice, 

vždy při svitu měsíce, 

šeptá: Ty můj Hrochu,

pomiluj mě trochu!

OCH, OCH, OCH!

A dál to nemůžu dopsat, protože je to pro děti.

Domyslete si to. 

Hroch a Slonice, za svitu měsíce. Prostě erotično se dá krájet.

Dobrou noc.