Karanténa: Den jedenáctý

Dnes jsme v lese nebyli. Venku byla taková zima a vítr, že jsem měla strach, aby nás neodfoukl. A to jsme všichni docela těžítka. Takže jsme zůstali celý den doma a na domácí atmosféře se to podepsalo. Nervy tekly všem. 

Pro bezdětné je to někdy asi náročné pochopit, ale je opravdu rozdíl být s dětmi doma a být s dětmi venku. Kdekoliv. Právě teď má ale každý dost času pro jednoduchou simulaci stavu karantény s dětmi, i když žádné nemáte. Nedoporučuji, pokud děti plánujete. Metoda má silný antikoncepční účinek.

Jdeme na to:

Pořiďte si dva diktafony (nebo telefon s nahráváním). Na první namluvte vysokým zpěvným hláskem následující sekvenci:

"Mamííííí!"

*deset vteřin ticha

"Nic!"

Na druhý barytonem Marfuši z Mrazíka namluvíte následujcící:

"MÁÁMÓÓ!"

*deset vteřin ticha

"Polila!"

Obě nahrávky pusťte zároveň v nekonečné smyčce. Na "Mamíííí" musíte vlídným mateřským hlasem odpovědět. Můžete říct: "Ano, lásko moje? Copak bys potřebovala?" Ale uznatelnou reakcí je i pouhé: "Héé?"

Na "Mááámóó!" musíte reagovat také, ale musíte vložit i návodné odpovědi. Reagujte tedy ideálně větou: "Polila ses? Počůrala ses? Máš bobek?" 

Obě nahrávky nechte běžet celé dopoledne. K tomu uvařte jídlo ve třech různých variantách a rozsypejte všude po bytě kostky lega. Pokud nemáte kostky lega, rozsypejte cokoliv. Děti mají v těchto věcech poměrně babicovský přístup. Prostě něco rozsypejte. Mezitím co budete vařit a uklízet to rozsypané, požádejte jiného dospělého ve vaší domácnosti, aby vylil na podlahu kýbl s vodou. Budeme předstírat, že jde o moč. Skutečnou moč nerozlévejte, není třeba simulovat život s dětmi ve všech detailech.

Mezitím co budete utírat podlahu, požádejte kolegu, aby znovu rozsypal kostky. Nezapomeňte odpovídat na otázky z diktafonu. Uklízejte kostky. Vařte oběd. Odpovídejte na otázky. Utírejte. Kostky. Oběd. Mamííí! Kostky! Otázky! Loužička! Kostky! 

A jestli cítíte lehký dým, tak to je váš oběd. Děti to připálené jíst nebudou. A ne, tahle slova používat na mateřské nemůžete. Začněte vařit znovu, začněte uklízet kostky znovu, utřete loužičku. A kdo to tady zoufale řve "Mamííííí"? Proč se tomu dítěti vůbec nevěnujete? 

Tak, to by bylo dopoledne. Pokud udržíte pozornost, můžete odpoledne přejít na druhou úroveň. Vše z dopoledne zůstává. Vařte večeři. A k tomu požádejte svého kolegu, partnera, spolubydlícího, aby na jakýkoliv rozumný požadavek odpovídal buď větou "Mně se nechce!" nebo pouhým "Ne!"

Dále nechť odpovídá na všechny vaše otázky co nejstupidněji. Příklad si můžete vzít z mého rozhovoru se starší dcerou dnes v poledne:

"Běž říct tatínkovi, že oběd bude za deset minut."

- "Mně se nechce!"

"Mně se taky nechce vařit oběd. Běž prosím říct tatínkovi, že bude oběd za deset minut."

- "Tak já mu řeknu, že bude za chvíli oběd."

"Ne, řekni mu, že bude oběd za deset minut."

- "Já mu řeknu, že bude oběd za chvilku."

"Ne, prosím, řekni mu, že bude za DESET MINUT!"

Stoupne si doslova metr ode mě a řve: "TÁTÓ! OBĚD BUDE ZA CHVILKU!"

V průběhu těchto rozhovorů neopouštějte svoji činnost, ať je to skládání kostek, utírání, uklízení nebo vaření. Když cokoliv přestanete dělat, váš partner by měl mít instrukci, aby využil vaší nečinnosti a opět vylil tekutinu na podlahu, rozsypal všechny kostky a udělal nějaký nepořádek navíc. Plus si zdvojnásobte frekvenci opakování Mamí a Mámo na obou přístrojích. 

Přes den žádné kafe. Žádný alkohol. Žádné jiné drogy. 

Nezapomeňte, že všechny rozhovory musí být z vaší strany milé a chápavé. Ostatně své dítě milujete, i když je karanténa.