Karanténa: Den třetí

První pracovní den. První zrušená lekce. Nevadí, rozhodla jsem se, že budu pozitivní. K obědu jsme měli hamburger. Dva vegetariánské, dva s veganským sýrem, dva s kečupem, dva s majonézou. Kupodivu byli všichni spokojení. Můj muž blaženě prohlásil, že jestli budeme takhle obědvat každý den, tak konečně přibere. Mně napadlo totéž, ale takovou radost z toho nemám. 

Zítra bude špenát. 

I z výčitek svědomí jsem se vydala běhat. Potkala jsem dost běžců, naštěstí si jsme všichni vědomi možnosti nákazy, takže jsme udržovali dostatečnou vzdálenost. To je mezi poli na vesnici docela v klidu. Prostě, když někdo běží v protisměru, vezmete to doleva nebo doprava na jinou cestu. Chvíli to u kolchozu vypadalo, že někdo nahoře hraje pacmana. Blbý na polích je, že na sebe běžci navzájem vidí. A tak se nemůžete rozběhnout, jen když někdo jde kolem, a pak se procházet a ve stylu Hrušínského se kochat jarem. Což je můj obvyklý způsob tréninku. Budu upřímná, šla jsem běhat, ale netušila jsem, že budu muset fakt běhat. Mám-li být úplně upřímná - mám pocit, že moje plíce jsou stavěné spíš na koronavirus, než na tohle. 

Chtěla bych v této části svého příspěvku využít síly internetu, a požádat o sdílení. Ráda bych našla slečnu, která mne slyšela uprostřed záchvatu kašle z vyčerpání. Dnes cca v 17:30 u kravína v Šumicích. Paní, je to v klidu. Nemám teplotu a nekašlala jsem suchým dráždivým kašlem. Normálně ze mě šly po kouscích celé plicní sklípky. Takže cajk. Ale všimla jsem si, že jste značně zrychlila, takže za motivační vedení tréninku mi můžete poslat platbu na číslo účtu uvedeného zde na stránkách, dle platného ceníku. Děkuji. 

Nebudu lhát, můj výkon mě trochu zklamal. Na druhou stranu jako matka jsem dnes bodovala. Dopoledne jsem dětem vytvořila divadelní jeviště z kartónu, když jsou teď ta divadla zavřená. Jako naposledy jsme byli v divadle před Vánoci 2018, ale jak je to zakázaný, tak má člověk najednou strašnou potřebu té kultury. Takže se odehrála perníková chaloupka. Byl to takový tematický kus. Seniorka žijící na samotě. Tatínek, vědom si smutné skutečnosti, že děcka jsou nebezpeční přenašeči, odvádí je do hlubokého lesa. A víte kolik mouky musela mít ta babizna na chaloupku z perníku? Tak poznáte klasiku, hodí se do každé doby.

Moje holky jsou bordelářky, tudíž byly původně zamýšlené panenky nahrazeny jednorožci. Jednorožec Jeníček a jednorožec Mařenka. Sklidilo to velký úspěch, starší se bála, mladší se hystericky smála. Přesně podle jejich povah. Ovace po šoupnutí bábovkové formy do trouby nebraly konce. Když muž "přišel z práce", zeptal se, co pečeme. Na odpověď, že ježibabu,  nereagoval, ale drží se od té doby v bezpečné vzdálenosti od trouby. 

Odpoledne jsem děti vzala na procházku za zahradu, kde nám teče potok. Nebo kanalizace. Ještě jsem to nestihla zjistit. Prostě tam něco teče. A včera jsem jim slíbila, že se v tom můžou projít v gumákách. Tak snad to byl ten potok. U té příležitosti jsem se jim snažila vysvětlit, co je to ta karanténa, proč je všude zavřeno a jak fungují bacily. Edukace nebyla dokončena, protože na poli začali dva zajíci dělat to. To, co dělají jen dospělí. A dospělí zajíci. Diskuze tak byla blíže k šíření HIV, než šíření koronaviru. Ale to je taky důležitý.

Do skleníku jsme zasadili lilek. Ten tam patří. Začínáme měknout.