Zdravá chůze BEZ barefoot?

Opakovaně se mi dostává dotazů a obav ze strany mých aktuálních i potencionálních klientů k chůzi na boso. Tedy k barefoot obouvání. Dotazy zní často takto:

Mohu chodit zdravě, i když nechci přejít na barefoot?

Na barefoot přejít nemohu, lékaři mi to zakázali. Mohu i přesto na Váš kurz?

Mám plochou nohu/patní ostruhu/halux, je pro mě vhodné chodit na boso? Můžu na Váš kurz?

Tak předně, kdo již na mé kurzy chodí, tak ví, že nejsem dogmatik. Nepřikazuji, nezakazuji. Předkládám informace a názory. A nechávám každého klienta, aby se svobodně a v souladu se svým tělem a cítěním rozhodl, který cvik nebo která metodika je pro něj nejlepší. 

O chůzi na boso lze rozhodně říci, že je to jediná přirozená chůze pro naše tělo a je to jediný způsob chůze, ke kterému je naše tělo dokonale konstruováno. 

Ale to v žádném případě neznamená, že jsem militantní zastánce barefoot obuvi nebo chůze zcela bez bot. Naše těla totiž vlivem nevhodného obouvání v dětství, nevhodného pohybu v dospívání a nepohybu v dospělosti často dospěla do fáze, kdy skutečně potřebují dopomoc k tomu, aby se mohla bez rizika k přirozenosti vrátit. 

Pojďme si to vysvětlit na příkladu:

Plochá noha, řekněme zborcená podélná klenba. To je poměrně obvyklý jev. U tohoto typu chodidla skutečně není vhodné bezhlavě se přezouvat do bot, které netlumí nárazy. Jednou z funkcí nožní klenby je vytváření pružného kroku, který dovede odpružit nárazy pro koleno, to díky své funkci ohybu další nárazy opět zmírní pro kyčel a zbytek nárazů si odpruží dokonale konstruovaná páteř se svým esovitým prohnutím. Důmyslné. Když je ale noha plochá a její majitel našlapuje tak, jak je léta navyklý v nevhodné botě s tlustou podrážkou, úzkou stélkou a zvednutou špičkou, pak mu bude odpružení chodidla chybět a vyšší patra těla to odnesou. Blbý je, že většinou později než ihned při první chůzi. Často až po letech. 

Pokud se tedy klient rozhodne pro barefoot, vždy je třeba zahájit také terapii toho, co jej při chůzi omezuje. 

Málokdy je to jen o tom vyměnit boty a máme vyhráno. 

To ale platí i vice versa. Pokud budeme cvičit a snažit se chodit zdravě, ale budeme k tomu využívat nevhodnou obuv, která nám to vlastně ani neumožní, pak bude naše snažení velmi neúčinné. A skoro bych se nebála říci, zbytečné. 

Abychom si situaci představili dokonale, pojďme ji společně vyhnat do absurdního extrému. Představte si, že utrpíte úraz a na několik měsíců skončíte na nemocničním lůžku. V důsledku této skutečnosti Vám atrofují svaly dolních končetin (v důsledku nepohybu, nikoliv v důsledku úrazu, ten si představme v jiné části těla). Svaly tam tedy jsou, ale jsou ochablé, zkrácené, nefunkční. Po ukončení hospitalizace tedy usednete na křeslo a pohybujete se výhradně na vozíku. Atrofie se prohlubuje. Přijedete za lékařem a sdělíte mu, že byste si přáli zkusit chodit. Jestli by Vám to nemohlo pomoci. Odpověď je zamítavá. Vaše svaly jsou atrofované, dolní končetiny tím pádem nefunkční a chodit by pro Vás nebylo vhodné. Zkusíte dalšího lékaře, ale se stejným výsledkem. Dospějete tedy k názoru, že by chůze pro Vás nebyla. 

Mýlí se ti lékaři? V žádném případě, mají naprostou pravdu. 

Po mnoha měsících bez pohybu stěží můžete přejít do plného cvalu. Mají pravdu. To, co ale chybí, je informace, že chodit velmi pravděpodobně budete moct (neobjeví-li se další problém, například neurologický), ale musíte rehabilitovat, cvičit a cvičit a cvičit. A pak pomalu, pomalilinku a pomalilinečku chodit. S oporou, postupně bez. 

Zní to logicky? Naštěstí v takových případech naše zdravotnictví popsaným způsobem postupuje a nemusí se tak nikdo bát, že by byl odkázán na vozíček jen pro strohost vysvětlení ošetřujícího lékaře. 

Vraťme se ale na začátek - plochá noha je něco, co vzniká v důsledku dysfunkce svalů a fascií, které zvedají naši klenbu. Jinými slovy, naše nohy jsou ochablé, zkrácené, nefunkční. Zní to povědomě? Řešení je stejné. 

Je třeba cvičit, cvičit, cvičit. A pomalu, pomalilinku a pomalilinečku dávat šanci chůzi. Přirozené chůzi. Chůzi na boso. 

A to může trvat roky. A je to v pořádku, co jsme si dlouhá desetiletí vypěstovali, nemůžeme za jednu sezónu napravit. 

Jinými slovy:

Chůze na boso do dětství je výbornou cestou ke zdravé noze a zdravému tělu. Pokud jsme však tuto dovednost léty ztratili, je lepší vnímat barefoot chůzi jako cíl, nikoliv jako cestu ke zdravému tělu. A právě v tomto duchu je i můj kurz zdravé chůze.